Poradní rada

Členové poradní rady občanského sdružení Diagnoza CML v abecedním pořadí

MUDr. Jan Černý, Ph.D.

Division of Hematology/Oncology
Department of Medicine
University of Massachusetts
55 Lake Avenue North
Worcester, MA 01655, USA

Medicínu jsem vystudoval v Praze v roce 1999, ve stejný rok jsem začal pracovat na 1. interní klinice v Praze, kde jsem se zabýval nehodgkinskými lymfomy. Od roku 2002 žiji a pracuji ve Spojených státech amerických. Po absolvování předepsané klinické přípravě nyní pracuji jako hematolog-onkolog ve státě Massachusetts. Většinu mých pacientů tvoří nemocní s akutními leukemiemi, chronickou myeloidní leukemií (CML), ale také nemocní s maligními lymfoproliferacemi.
více

CML má unikát v tom, že díky znalosti molekulární podstaty onemocnění a zavedení tzv. cílené lěčby, došlo v posledních deseti letech k zásadní změně přirozené historie onemocnění s relativně minimálními nežádoucími účinky lěčby.

CML se díky vyznamným diagnostickým, ale hlavně také léčebný úspěchům stala vzorem pro ostatní onkologická onemocnění. První dekáda 21. století by se dala nazvat dekádou cíléné terapie v onkologii. CML má značný náskok před ostatními maligními nemocemi. Její diagnostika, léčba ale i dlouhodobé pozorování používají značně komplexní postupy. Nutnost dlouhodobé léčby vede k situacím, kdy pacient hledá odbornou pomoc, radu či specifickou informaci. CML dává vztahu lékař-pacient nové dimenze. Vzhledem k neustálému vývoji ve vědě v oblasti CML si myslím, že je nutné neustále kultivovat dialog mezi pacienty a lékaři, i proto jsem se rozhodl spolupracovat se sdružením Diagnoza CML.

Doc. MUDr. Michael Doubek, Ph.D.

Interní hematoonkologická klinika
Lékařské fakulty Masarykovy Univerzity a Fakultní nemocnice Brno
Jihlavská 20
625 00 Brno

Mark Twain napsal, že nezná-li lékař nic jiného než medicínu, je velká pravděpodobnost, že nezná ani tu medicínu. Tato slova by se dala parafrázovat tak, že nezná-li lékař nemocného, ale jen jeho nemoc, je velká pravděpodobnost, že nezná ani tu nemoc. Proto, abych věděl co nejvíc o nemoci svých pacientů, přijal jsem nabídku spolupracovat se sdružením Diagnóza CML. Už od promoce v roce 1996 se věnuji léčbě krevních nemocí, především leukémií. Pacienty s leukémiemi, velkou část z nich tvoří nemocní s CML, vídám téměř denně během své ambulantní praxe. Věřím, že když nemocné s CML více poznám i prostřednictvím sdružení Diagnóza CML, budu jim moci lépe pomáhat.

MUDr. Edgar Faber, CSc.

Hemato-onkologická klinika
Fakultní nemocnice Olomouc
Lékařská fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
I.P.Pavlova 6
775 20 Olomouc

V roce 1990 jsem s podporou anglického nadačního fondu navštívil několik nadací a sdružení věnujících se podpoře hematologických nemocných ve Velké Británii a v témže roce jsem založil v Bánské Bystrici občanské sdružení na podporu nemocných s hematologickými nemocemi HEMAT. HEMAT bylo druhé sdružení tohoto zaměření založené v bývalém Československu a první na Slovensku. Toto sdružení stále pracuje.
více

Jsem spoluzakladatelem a místopředsedou nadace HAIMAOM v Olomouci, která byla založena v roce 1997 a věnuje se podobným cílům jako HEMAT. V roce 2004 vydal HAIMAOM ve spolupráci s nadačním fondem Josefa Luxe informační brožuru pro nemocné s CML. Jsem členem klubu přátel společnosti Člověk v tísni a podporuji Společnost přátel přírody a organizaci Greenpeace.

MUDr. Hana Klamová, CSc.

Ústav hematologie a krevní transfuze
U Nemocnice 1
128 20 Praha 2

Motto: Člověk by nikdy neměl se svým problémem zůstávat sám a každý, kdo má schopnost a sílu druhému pomoci, by tak měl vždy učinit. Po absolvování studia na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze v roce 1978 jsem nastoupila na 4. interní kliniku Všeobecné fakultní nemocnice. Po získání potřebné odborné praxe jsem složila atestaci 1. stupně z vnitřního lékařství, obhájila kandidátskou disertační práci a složila atestaci z oboru hematologie a transfuzního lékařství. V Ústavu hematologie a krevní transfuze v Praze pracuji od roku 1985.
více

Pacienty s krevními nemocemi tedy léčím již více než 20 let, a to jak na lůžkovém oddělení, tak na ambulanci. O nemocné s chronickou myeloidní leukémií se starám již více než 15 let. Za toto období jsme v ÚHKT léčili asi 300 nemocných s tímto onemocněním. Od zpočátku méně účinné léčby, ovlivňující jen příznaky onemocnění, máme v současné době k dispozici ty nejmodernější a velmi účinné léky.

Provádíme transplantace kostní dřeně, účastníme se mezinárodních klinických studií a podílíme se na zavádění nových léků do klinické praxe. S nemocnými s chronickou myeloidní leukémií jsem v kontaktu prakticky každý den, a to již od okamžiku jejich první návštěvy našeho pracoviště. Opakovaně spolu řešíme okamžiky prvního seznámení se se skutečností vlastního onemocnění a jeho léčbou. Vím proto, že kromě správně prováděné vlastní léčby je pro pacienta stejně důležitý pocit důvěry a maximální informovanosti o jeho onemocnění.

Nemocný by měl mít možnost o svých problémech diskutovat a na cokoliv se zeptat nejen svého lékaře. Touží také po tom, setkat se s někým, kdo se ocitl v podobné situaci, dozvědět se, jak on situaci řeší, získávat další a další informace. A to je právě to, co jim chce poskytnout nově vznikající občanské sdružení Diagnóza CML. A pro mne bude velkou ctí, pokud se budu moci na jeho činnosti podílet. O své zkušenosti se ráda podělím, předám je, pomohu, jak jen budu schopna, poradím. Ráda bych tím dokázala, že člověk nesmí zůstat nikdy sám a s pomocí druhého je schopen překonat i ty nejtěžší životní situace, se kterými se v životě setká.

Prim. MUDr. Vladimír Koza

Hematologicko-onkologické oddělení
Fakultní nemocnice Plzeň
Alej Svobody 80
304 60 Plzeň

Proč jsem souhlasil, že budu spolupracovat se sdružením pacientů Diagnóza CML? Jsem-li v posledních létech požádán o spolupráci na nějakém projektu, musím svůj souhlas moc zvažovat. Žádostí, návrhů, nabídek přichází nepřeberné množství. Den má však 24 hodin, léta tak rychle ubíhají, čas je tak drahocenný.
více

Takže byť s bolestí v duši člověk v mém věku musí přepečlivě vážit, co z toho všeho jinak jistě potřebného má smysl největší. Se spoluprací na tomto projektu jsem však souhlasil okamžitě. Z řady důvodů jsem totiž došel k přesvědčení, že má skutečně šanci pomoci nemocnému stát se nejen rovnocenným partnerem lékaře, ale dokonce jedincem naprosto nejdůležitějším, suverénní osobou číslo jedna, jakýmsi šéfem celého týmu, který definitivně a závěrečně rozhoduje, souhlasí či zamítá. Ano, je to velká pravomoc a zároveň nelehká odpovědnost pro nemocného, kladená na něj ještě v nejvíce zátěžové situaci života. Ale kdy jindy by měl člověk tuto pravomoc mít?

Bohužel není na ni zvyklé ani naše zdravotnictví, ani naši nemocní. Ale podaří-li se tohoto cíle dosáhnout, jsem nezvratně přesvědčen, že pomůže oběma stranám. Nemocným i zdravotnictví jako celku. A pevně věřím, že je to cíl dosažitelný. Vzpomínám si při této příležitosti na jednu mladou paní V., kterou jsem poznal asi před 15 léty. Byla krátce vdaná a ve svém věku 24 let se těšila ze svého prvního těhotenství. Bohužel jen do čtvrtého měsíce gravidity, kdy jí bylo diagnostikováno zhoubné onemocnění. A zároveň doporučeno jeho okamžité přerušení a okamžitá chemoterapie. Tato cesta jí z ryze medicínského hlediska jistě přinášela největší naději na úplné uzdravení. Také ale riziko, že již nikdy nebude mít vlastní děti.

Život je však pestřejší než strohá medicína a téměř vždy nabízí cest několik. Okamžitě zahájená chemoterapie, ovšem bez přerušení těhotenství, skýtala mladé paní V. zhruba stejnou šanci na uzdravení a také jistou šanci na donošení plodu. Na druhou stranu riziko narození postiženého dítěte. Konečně třetí cesta odkládající chemoterapii cca o 6 měsíců dávala obvyklou pravděpodobnost na porod normálního dítěte, mamince však snižovala vyhlídku na úplné uzdravení zhruba o 40 %. Dobře si vzpomínám, kolikrát jsme spolu o těchto možnostech hovořili. A jak dlouho. Kolikrát si je promýšlela.

Kolikrát se radila se svým manželem. Kolikrát bojovala sama se sebou, se svým strachem i nadějemi, se svým svědomím. Dobře si uvědomuji, jak těžké a odpovědné rozhodování jsem na tuto mladou maminku kladl. Ale mohl či dokonce směl jsem ho udělat sám? Paní V. se rozhodla pro cestu třetí. Dodnes je úplně zdravá a děti má dvě. Své zdraví a své děti si vybojovala ona. Moje role spočívala jen v tom, že jsem se jí snažil poskytnout všechny informace, podat všechna vysvětlení, jak nejlépe jsem uměl, snažil se co nejvíce ujistit, že správně rozumí. A pak s ní společně naplňoval cestu, pro kterou se ona sama rozhodla. Při vědomí všech výhod i rizik, výhod i rizik pro ni, pro její dítě i pro celý její další život.

Ano, jsem hluboce přesvědčen, že nejvyšším „šéfem“ našeho společného týmu má být nemocný. K tomu potřebuje dostatečné a kvalitní informace. Z různých zdrojů. A nejen z různých zdrojů medicínských. Mnohdy i informace právní, sociální a jiné. Budu-li smět být v tomto směru a s pomocí tohoto sdružení jen trochu k užitku, rád udělám, co bude v mých silách. A smím-li začít radou první, doporučuji každému nemocnému vzít osud pevně do svých rukou a aktivně se ho snažit ovlivnit, jak nejvíce to bude možné.

MUDr. Ludmila Nováková

Ústav hematologie a krevní transfuze
U Nemocnice 1
128 20 Praha 2

Aktuálně se zaměřuje na léčbu myelodysplastického syndromu. Děkujeme paní doktorce za její autorský vklad do mozaiky vzdělávacích programů pro pacienty s CML.

Chronická myeloidní leukémie patří mezi krevními onemocněními k těm, v jejichž léčbě došlo v posledních letech k výrazné pozitivní změně. Klasickou chemoterapii v kombinaci s interferonem lze u řady pacientů nahradit lékem, který působí cíleně na bílé krvinky nesoucí chromozomální změnu, jež stojí na počátku nekontrolovaného množení. V probíhajících klinických studiích je zřejmý nejen pozitivní účinek léku, ale též minimalizace nežádoucích účinků, které dříve vedly k nutnosti častých hospitalizací.
více

Léčba se tak většinou přesouvá z lůžkového oddělení do ambulance a přináší pacientům novou kvalitu života. Ani tato „komfortnější“ a účinnější léčba však nezbavuje chronickou myeloidní leukémii nádechu chronického onemocnění s nejasným koncem. Zasahuje zásadním způsobem do osobního i profesionálního života pacientů.

Aktivitu Sdružení pacientů s CML nelze než živě podpořit: ať se stane zdrojem informací pro postižené a jejich rodiny a místem, kde je možno nalézt spřízněnou duši nebo radu odborníka. Bude mi potěšením, pokud se také budu moci na této činnosti podílet.

Mgr. Kateřina Machová Poláková, Ph.D.

Ústav hematologie a krevní transfuze
U Nemocnice 1
128 20 Praha 2

Již během studia na Univerzitě v Pardubicích, kde jsem studovala obor Klinická biologie a chemie, mé zájmy směřovaly do oblasti genetiky a molekulární biologie. Po studiích jsem se na toto odvětví vědy zaměřila i profesně. Své znalosti a obzory jsem si rozšířila ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby (Praha) a v John Innes Centre (Norwich, Anglie). Zde jsem pronikla do tajů rostlinné genomiky. Po ukončení doktorského studia na Karlově Univerzitě jsem toužila vrátit se zpět do humánní oblasti a navázat tak na studia v Pardubicích.
více

V Ústavu hematologie a krevní transfuze (Praha) pracuji v laboratoři molekulární genetiky, která je zároveň i Národní referenční laboratoří pro DNA diagnostiku, jenž je akreditovaná u Českého akreditačního institutu (ČIA, s.r.o). Naše pracovní skupina se specializuje na chronickou myeloidní leukémii (CML). Provádíme monitorování na bázi nukleových kyselin a to nejen u našich pacientů, ale i pacientů z jiných hematoonkologických pracovišť. Mimo tuto diagnostickou činnost se věnujeme také výzkumu, který přináší progres v léčbě a diagnostice CML.

Mým hnacím motorem jsou nejenom pacienti samotní, ale také touha po poznání, po odhalování ještě neodkrytých zákoutí živé přírody. Hledám odpovědi zejména na otázky: Proč živý systém někdy nefunguje? Co způsobuje jeho nefungování? Jak tomu předcházet?

Díky molekulární biologii byl vyvinut první inhibitor tyrozinových kináz Imatinib (Gleevec®), který se stal v léčbě CML průlomovým preparátem. Přesto příroda opět ukázala, jak je proměnlivá a dokáže se přizpůsobit, neboť i na takovou léčbu dokázala vyvinout rezistenci. Lékaři a vědci tak byli postaveni před další výzvu k výzkumu s cílem překonat nové překážky, které příroda nastavila.

V rámci sdružení DIAGNÓZA CML se chci věnovat Vám, pacientům. Chtěla bych Vám představit problematiku molekulární biologie chronické myelózy, naučit Vás umět si přečíst výsledky Vašeho monitorování, seznamovat Vás s novými poznatky a úspěchy výzkumu v této oblasti.

MUDr. Peter Rohoň

Hemato-onkologická klinika FN Olomouc
I.P.Pavlova 6
775 20 Olomouc
Tel. 588444221
peter.rohon@centrum.cz

Chronická myeloidní leukemie je nemoc, u které je vývoj v léčbě asi nejrychlejší v celé hematologii vůbec. Na druhé straně je sdělení diagnózy CML a především vyřknutí slova leukemie ze strany lékaře vždy pro nemocného člověka něčím, s čím se těžce vyrovnává i přes ujištění, že máme dostupnou velmi účinnou léčbu. Je ale důležité vědet a zopakovat, že pomocí nových léků dokážeme CML zvládnout a taktéž zdůraznit, že výzkum v oblasti molekulární biologie nemoci postupuje mílovými kroky, že vidíme hmatatelné úspěchy léčby – návrat nemocných do normálního života. To je pro každého lékaře obrovským povzbuzením do další práce.
více

Už od promoce se věnuji na Hemato-onkologické klinice v Olomouci léčbě pacientů s leukemiemi, v posledním období i v ambulantní praxi, kde je kontakt s CML pacienty nejintenzivnější. Nabídka na spolupráci se sdružením Diagnóza CML je velkou výzvou do budoucnosti a zároveň i jedinečnou možností jak lépe poznat a pomáhat pacientům s CML.

Mgr. Alexandra Škrobánková

Klinický psycholog
Hemato-onkologická klinika FN Olomouc
I.P.Pavlova 6
775 20 Olomouc
Tel. 588444221
skrobankova@volny.cz

Sdělení diagnózy maligního onemocnění je jednou z nejzávažnějších zpráv, které může člověk v průběhu svého života vyslechnout. Je to zpráva, která vždy zásadním způsobem mění život nemocného. Ten musí, často ze dne na den, vyměnit své každodenní radosti a starosti za opakované návštěvy lékaře, hospitalizace, chemoterapie… je konfrontován s možností vlastní smrti.
více

Život s maligním onemocněním vyžaduje značnou schopnost přizpůsobit se změnám. Problémem pro nemocného totiž často není samotné onemocnění, ale získaná nejistota, strach a řada omezení v běžném životě. Většina z toho, co bylo důležité najednou ustupuje do pozadí, nemocný chce přežít a pokud možno s co nejmenší újmou. Nějakou dobu trvá, než se člověk dokáže soustředit i na něco jiného, než je „on a jeho nemoc“.

Poté, co zjistí, že jeho ohrožení života není bezprostřední, že daná léčba na nemoc opravdu zabírá, uklidní se a je připraven se naučit s nemocí žít. Opět se navrací do svého „běžného“ života, dochází do zaměstnání, má své koníčky, cestuje…

Díky dg.maligního onemocnění se život nemocného změnil. Je potřeba jej co nejvíce zapojit do běžných činností, sociálních vazeb tak, aby mohl dál pokračovat v nezávislém životě.

Co potřebuje pacient s dg.maligního onemocnění?
- Potřeba přijmout sebe i realitu takovou jaká je. Naučit se rozlišovat, co je možno změnit a co se změnit opravdu nedá.
- Posílení sebevědomí – vědomí, že i přes takto závažné onemocnění toho hodně dokáže
- Čas – potřebuje vědět, že je pro nás důležitý, že s námi může hovořit o všem, co jej zajímá co potřebuje k tomu, aby dokázal svou nemoc zvládnout pokud možno co nejlépe - Rozhovor - potřebuje informace. Informace o nemoci, o léčbě, o komplikacích i o tom, jak je možno je zvládnout. Chce vědět, co on sám může udělat pro sebe a svou nemoc.
-Profesionalita - chce co nejlepší péči, odbornost, ale také chce být rovnocenným partnerem ve své léčbě, chce, aby lékař naslouchal i jeho názorům
- Rodina - nemocný s kvalitní sociální oporou je schopen svůj boj s nemocí zvládat lépe, není na to sám.

Neocenitelnou pomoc nemocným ve zvládání jejich složité životní situace přináší, vedle lékařů, psychologů a rodiny, také nejrůznější pacientské organizace sdružující nemocné s podobnými osudy. Občanské sdružení „Diagnóza CML“ je jedním z nich. Vedle neocenitelné pomoci v podobě zprostředkování informací je velmi důležité vzájemné sdílení – sdílení zážitků, emocí … někdy je hodně důležité vědět, že v tom nemocný není sám. Ano, do života nemocného vstoupilo závažné onemocnění, ale díky moderní léčbě je i tak možno vést kvalitní život. Ten život bude jiný, ale jiný neznamená špatný.

MUDr. Jaroslava Voglová

II. interní klinika
Oddělení klinické hematologie
Lékařská fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Hradec Králové
Sokolská 581
500 05 Hradec Králové

S osudy nemocných s chronickou myeloidní leukémií jsem se seznamovala už za studií na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Hradci Králové. V roce 1977 jsem za pomoci svého školitele prof. MUDr. Ladislava Chrobáka, CSc., hodnotila „vliv některých faktorů na délku přežití u chronické myeloidní leukémie“ a výsledky práce přednášela na studentské vědecké konferenci. Po studiích jsem nastoupila jako lékařka na Oddělení klinické hematologie ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové a péče o nemocné s leukémií od té doby vyplňuje značnou část mé pracovní doby.
více

Za více než 25 let se přístup k nemocným zásadně změnil. Zažila jsem dobu, kdy nebylo slušné vyslovit před nemocným slovo „leukémie“. Lékař určil způsob léčby a na názor pacienta se často ani neptal. Záznamy o diagnóze se před nemocnými tajily a ti zažívali velký šok, když si název své nemoci v dokumentaci nedopatřením přečetli.

V 80. letech minulého století jsem opakovaně zažila podobný příběh: Tehdejší léčebné možnosti dokázaly potlačit příznaky leukémie, se kterými nemocný do ordinace přišel, během několika měsíců se nemocný začal cítit lépe. Při opakovaných kontrolách jsme probírali kromě zdravotních i osobní, rodinné radosti i starosti. A za 3–4 roky, kdy chronická myeloidní leukémie přecházela do blastické fáze, jsem bezmocně přihlížela, jak leukémie vítězí.

V roce 2000 bylo naše pracoviště vybráno jako jedno ze dvou center v České republice ke zkoušení nového přípravku pro léčbu chronické myeloidní leukémie. Měla jsem možnost sledovat, jak u nemocných, kteří nový lék dostali v době, kdy u nich selhala předchozí léčba, rychle mizí příznaky choroby a obtíže, které souvisely s předchozí léčbou. Během následujících 3 let u nás na oddělení na rozdíl od minulých let nikdo na tento typ leukémie nezemřel, a to byla do té doby nevídaná věc. Část pacientů z „mé“ studie se vrátila domů, pokračují v léčbě v hematologických centrech blíže místa bydliště a mne občas potěší pozdrav s poznámkou „mám se dobře“. S většinou ostatních se dosud pravidelně setkávám v ordinaci. Zkoušený lék se stal lékem první volby pro většinu nemocných s CML a na základě současných zkušeností se předpokládá, že může prodloužit život až na 15 let od zjištění leukemie. V současné době se zkoušejí další nové léky, které cíleně působí na leukemické buňky. Díky novým metodám se významně zlepšily i výsledky transplantací krvetvorných buněk.

Změna nastala i v komunikaci lékaře a pacienta. Naučili jsme se nemocným vysvětlovat podstatu choroby a diskutovat s nimi o tom, který způsob léčby je pro ně nejvýhodnější. Jsem přesvědčena, že výsledek léčby závisí nejen na léčebných možnostech pracoviště a odborné zdatnosti lékaře, ale i na postoji nemocného k diagnostickým postupům a léčbě. Pacient, který chápe podstatu své nemoci, je seznámen s diagnostickými a léčebnými procedurami, daleko lépe spolupracuje s lékařem a bývá více ochoten snášet i případné nepříjemnosti spojené s vyšetřováním a léčbou.

V současné době je možno najít obrovské množství informací o nemocích v knihách, časopisech, na internetu, v rádiu i televizi a pro nemocného může být problém tyto informace utřídit. Navíc nalezené informace nemusejí vždy odpovídat současnému stavu poznání nebo mohou být mylně pochopeny. Typicky českou záležitostí je stále přetrvávající jazyková bariéra, zejména u starších lidí.

Domnívám se, že Sdružení DIAGNÓZA CML může nemocným pomoci najít odpovědi na otázky, které je zajímají, a usnadnit jim boj s nemocí, která i přes obrovský pokrok v léčbě zůstává velmi vážnou a silně ovlivní život pacienta. Lékař může nemocným napomoci při třídění informací, vysvětlování nesrozumitelných pojmů, seznamování s novými léčebnými postupy. Setkávání lékaře s jeho pacienty mimo ordinaci pomáhá měnit minulostí poznamenaný vztah lékaře a pacienta na vztah partnerský, se společným cílem – vyhrát nad nemocí.

MUDr. Daniela Žáčková

Interní hematoonkologická klinika
Lékařské fakulty Masarykovy Univerzity a Fakultní nemocnice Brno
Jihlavská 20
625 00 Brno

Chronická myeloidní leukémie je nádorovým onemocněním krvetvorné tkáně. Slovo nádor či zhoubné onemocnění většinou evokuje představu situace nesmírně závažné, která postiženému i jeho okolí přináší smutek, bolest a ztráty. Není typické v této souvislosti používat slova jako zisk, přínos, obohacení, naděje a radost. Zkusme se tedy na věc podívat z jiné, přívětivější stránky.
více

Na prvním místě je nutno zdůraznit, že chronická myeloidní leukémie je onemocněním, které lze u významného procenta pacientů zcela vyléčit. V současné době je stále za jedinou léčebnou metodu schopnou vyléčit považována alogenní (tj. od shodného příbuzného či nepříbuzného dárce) transplantace krvetvorných kmenových buněk, ale skvělé výsledky léčby novým, od r.2002 do klinické praxe zavedeným přípravkem zvaným imatinib mesylát (Glivec), jsou dokladem velkého pokroku v poznání a léčbě této nemoci a příslibem do budoucna.

Naděje a radost - ano, z výše uvedených skutečností je opravdu můžeme pocítit, ale zisk a obohacení? Nejsou to až příliš silné a eufemistické výrazy? Jsem přesvědčena , že ne. Každá zkušenost, byť dramatická a nepříjemná, je pro život člověka významná, stává se předělem v často bezbřehém toku životních epizod a událostí, šancí a výzvou leccos změnit, uvědomit si, uspořádat, učinit, dát význam věcem do té doby přehlíženým. Mluvím-li o obohacení, myslím tím i zisk pro pacientovo okolí, ošetřující personál nevyjímaje. Při psaní těchto řádek se mi vybavují konkrétní osoby a jejich osudy, které měly a mají na můj profesní i osobní život velký vliv, jejichž síla a odhodlání bojovat s nemocí dodávala a dodává energii a motivaci také nám, ošetřujícím lékařům.

Ve světle vyřčeného, resp. napsaného tedy vnímám založení a existenci Sdružení DIAGNÓZA CML jako světlý bod a další pozitivní moment ve společném boji s chorobou. Věřím, že bude přínosem jak pro pacienty samotné, tak pro všechny ostatní zúčastěné, a přeji hodně úspěchů.